Jupijů, letos jsme zas vyrazili na výlet a tentokrát na dlouho odkládaný Balkánský poloostrov
Bosna a Hercegovina-Hornatá země
Na začátku cesty jsme se zastavili na vyhlídce v Dabraci.
Po krásných cestách mezi horami jsme projížděli tunely procházející skálami.
Do Jajců jsme byli nalákáni na krásné vodopády, které nás příliš neuchvátili. Ale to neznamená že se to někomu nemusí líbit.
Když jsme se dívali na výhled, tak jsme spatřili naší pěknou Plechovku, kterou jsme si museli vyfotit.
Naše další zastávka byla Ramsko jezero, ke kterému jsme jeli hlavně kvůli tomu, že tam byl tátův kamarád. Druhý den nám půjčil motorový člun, který řídil táta a tahal nás na bodyboardu. Uprostřed jezera byl ostrov na který jsme jezdili na paddleboardu a házeli tam žabky.
Jelikož jsme jezdili v údolích, tak kolem nás často protékaly řeky.
Obvykle nejezdíme do větších měst, ale tentokrát jsme udělali výjimku a podívali jsme se tam. V Mostaru jsme se prošli po Starém mostě a každý si dal tři kopečky výborné zmrzliny, která všem chutnala.
Černá hora-Málo zalidněná
Na silnicích jsme měli krásné výhledy na hory a údolí. Občas jsme viděli i různá hospodářská zvířata, tentokrát to byli kozy.
Na první pláži jsme se rozhodli že bychom si chtěli udělat k večeři slávky.
P.S. Máťovi vyrostly na ruce jahody.
Poté co jsme si nasbírali slávky jsme se přesunuli na jinou pláž, kde jsme se vykoupali a zjistili jsme, že i do malého auta se vejdou velké věci. Pak jsme viděli pěkný západ slunce. Když zapadlo slunce, tak jsme se šli podívat do tunelů vedoucích do jiné vesnice. Po setmění jsme si v Plechovce uvařili slávky, které jsme dopoledne nasbírali. Večeře byla moc dobrá, protože jsme si jí nasbírali sami.
Mezi tím co Maty spal Ela s Niky a tátou se šli podívat do místy vyschlého koryta řeky.
Ještě ten den jsme se osvěžili v řece.
Albánie-Cílová destinace
Naše první místa v Albánii.
Když jsme vjeli do Albánie, tak jsme měli hlad, takže jsme jeli do restaurace na výborné jídlo, protože Albánie je levná.
P.S. jak táta říká Albánie je čistě BIO.
Na cestě jsme opět viděli další hospodářská zvířata, tentokrát to byly prasata a krávy.
Po cestě nám bylo vedro, a když jsme uviděli tento vodopád tak jsme se tam zastavili, abychom se schladili.
Další pěkné výhledy v Albánii s Plechovkou.
Byla to nádherná písečná pláž, kde bylo hodně slunečníků. Večer jsme se stihli podívat na úžasný západ slunce. Viděli jsme hodně aut, která tam vytahovali z písku, protože tam ten písek byl hodně sypký.
Elča s Nikčou chtěli do Laguny Patoko na jídlo, protože tam byly domečky na vodě, kde se sedělo. My jsme dostali nejlepší místo s výhledem na lagunu.
Po čtyřech dnech jsme potřebovali do kempu abychom udělali servis. Ke kempu byla i soukromá pláž i s lehátky v ceně. Moc se nám tam nelíbilo protože na záchodech a ve sprchách byli komáři a mušky. Ale jinak hezký kemp.
A tady jsme po náročném dni dělali spinky, spinky.
Prodejci melounů byli nedílnou součástí naší dovolené, protože jsme je vídali na každém rohu.
Přes den jsme byli na pláži a večer jsme si chtěli dojít někam na jídlo. Táta už měl něco vybrané, ale Ela nás přesvědčila abychom šli jinam. Když jsme tam přišli tak nás vřele uvítal děda, který byl moc milý ale uměl pouze albánsky. Pozval nás na kolu a usadil nás ke stolu. Naučil nás hrát domino pro, které Máťa doběhl do protějšího baru. Ukázal nám co všechno nachytal za ryby a my jsme si vybrali, které si dáme k večeři. Jídla bylo spoustu a bylo výborné. Druhý den ráno jsme se s dědou rozloučili, dali mu české pivo a pokračovali dál v naší cestě.
P.S. zde je dědova restaurace
Zastavili jsme se také na místním trhu.
Nejdříve jsme se zastavili u velmi vratkého mostu, který jsme bohužel nepřešli. Ten den mělo být největší vedro(46°C),takže jsme potřebovali do nějaké studené řeky. Před sebou jsme měli jednu řeku vybranou, takže jsme tam jeli. K řece se šlo asi půl kilometru různými kamennými cestičkami, kterými se nechodilo úplně dobře. Dole stál mohutný kamenný most přes řeku. U řeky bylo docela dost lidí. Potkali jsme tam Čecha, který Napsal knihu o Albánii a jel tam tento rok znovu, jelikož se Albánie za poslední dva roky opravdu změnila. Moc se nám tam líbilo, protože se tam u řeky nacházely kameny, ze kterých se nádherně skákalo do vody a byl tam i docela velký proud, takže jsme se tam mohli skočit a nechat se unášet.
Před námi se nacházela rybí restaurace, kterou měl táta vyhlídnutou předem, takže jsme se tam rozhodli naobědvat. Pod příchodovým mostem měli velké kádě plné ryb. V restauraci se nám líbilo.
Popeláři v Albánii mají nové brigádníky.
Chtěli jsme jet někam jinam, ale nechali jsme si poradit od Čechů, kteří už tam nějakou dobu stáli. Každý večer jsme si s nimi do noci povídali a vyprávěli nám svoje příběhy. Přes den jsme se koupali v moři a v přilehlém potoku, kde jsme postavili i hráz z kamenů. Máťa s nimi i odpoledne hrál karty. Další den tam přijeli Slováci, se kterými jsme se také bavili. Každý večer jsme koukali na hory, protože tam byl vidět oheň, který tam přetrvával celý den. Táta předpovídá, že už za dva roky tady tahle pláž nebude, protože tam jsou dva rozestavěné hotely a letiště což je škoda.
Po cestě na další pláž jsme se z hor viděli ohořelé stromy a trávu. Byl tam také hezký výhled na moře a viděli jsme místo, kde jsme doposud parkovali.
Na další pláži jsme zaparkovali a ihned jsme se šli vykoupat. Táta nám tam postavil přístřešek. Strávili jsme tam celý den dokud se Ele neudělalo špatně. Šli jsme do plechovky kde se Ela pozvracela. Ráno všechno bylo dobré, takže jsme šli do restaurace na snídani. Dali jsme si dvě volská oka, jednu omeletu a dvakrát lívance které nevypadali jako lívance, ale byla to plné mísa nenaplněných koblih ke kterým jsme dostali marmeládu a med. Po snídani jsme šli zpět do plechovky a po cestě jsme potkali Slováky z minulé pláže. S kterýma jsme potom šli na pláž. Dnes byli velké vlny, ale to nás neodradilo vlézt do vody. Po celém dni na pláži jsme šli na večeři. Dali jsme si špagety s rajčaty, špagety s krevetami, rizoto s mořskými plody, řecký salát, balkánský sýr a brusketu. Po večeři si šli rodiče povídat se Slováky a mi jsme mezitím dodělávali stránky zimandlovi.cz a potom jsme šli spát. ráno jsme šli na snídani a dali jsme si jednu palačinku na sladko, dvoje volská oka, dvě omelety a jedny lívance. Poté jsme šli se Slováky na procházku k blízkému molu z které ho jsme si také skočili. Když jsme se vrátili rozloučili jsme se s Slováky a odjeli.
Než jsme opustili Albánii, prohlédli jsme si ještě historické městečko Gjirokaster s hezkými kamennými domy. Ochutnali jsme zde tradiční grilované jehněčí maso a schladili se výbornou zmrzlinou za pár kaček (3 kopečky za 29kč)
Na cestu zpět domů, jsme zvolili novou trasu, abychom navštívili nové země. Nejprve jsme jeli do Řecka, kde jsme zastavili na pobřeží Thessaloniki. Potom už nás čekala jenom cesta domů. Jeli jsme přes Severní Makedonii, Srbsko, v Maďarsku jsme se ochutnali langoš a Slovensko.